Jdi na obsah Jdi na menu

 

 zpet.gif

 

martin-lang.jpgRNDr. Martin Lang o tvorbě Václava Šestáka

Václav Šesták nepatří k akademicky školeným malířům. Kdybychom byli hodně přísní a postupovali podle kriterií oficiální „kamenné“ kritiky, asi bychom jej museli zařadit do kategorie malířů naivních. Ačkoliv zde by se jednalo o „zaškatulkování“ v tom nejlepším slova smyslu. Jenomže každé umění, to je především stav duše a co nejdokanalejší ovládnutí výrazového prostředku. A proto, zvláště v tomto případě, kostnaté a fosilní školometské, hodnotící tabulky raději opusťme. 

Václav Šesták se malbě, jakožto spolu i divadlu a muzice věnoval od mládí, aby ji pak na dlouhou dobu opustil. Teprve ve věku, kterému se v našich zeměpisných souřadnicích zdvořile říká „nejlepší“ se k paletě a štětci vrátil. Vrátil, a to s nevídanou pílí a úsilím, jako kdyby zmeškané roky chtěl co nejrychleji dohnat, a proto se mi jeho současná práce jeví až jako určitá forma zběsilosti. Ačkoliv při osobním kontaktu má člověk dojem, že je tento malíř tvor spíše uzavřený a do jisté míry až plachý, jeho obrazy mluví lépe než vodopád slov.

Díváme-li se na jeho malířskou tvorbu jako na celek, nemůžeme si nepovšimnout několika základních okruhů, kterým přeci jen dává přednost. Je to především krajinářství, pak zvídavost nalézat tvar, účel a rovněž skrytou informaci v různých předmětech, nejvíce však v květinách, jimž věnoval řadu zátiší. Poměrně málo se věnuje portrétu. Velmi bohatý je jeho okruh snových představ, které ale mnohdy nejsou pouhou vidinou a promítají se i do reality. Obzvlášť nápadné je to pak u plenérů z rodného kraje i současného bydliště, kde náměty pocházejí nejvíce z dodnes tajemných a neznámých Brd, které stále stojí tak trochu na okraji zájmu soudobých kumštýřů. Snad je to způsobeno zvláštním vývojem tohoto kraje, od dob první republiky ztraceného civilnímu životu a od válečných let z podstatné části uzavřeného civilnímu životu. Na druhé straně, kde jinde by dodnes měl člověk pocit, že za každým keřem se ukrývá neznámá nadpozemská bytost, ať již lesní žínka, víla nebo rusalka, kde u hlubokých tůní bystrých potoků a u mlčenlivých temných rybníků pod nehnutou hladinou číhá vodník, anebo v rozeklaných balvanech odpočívá škodolibý skalní duch? Dodnes tu u nejstarší generace můžete zaslechnout zkazky o brdském pánu Fabiánovi, jenž je analogií mnohem známějšího krkonošského Rýbrcoula čili Krakonoše. Jenže snové obrazy, to není jen krajina a spodobnění reálných i pohádkových bytostí, ale mnohdy též výraz nejvlastnějšího nitra.

Pokud se týká malířské techniky, je v Šestákových obrazech cítit přes poměrně krátký čas novodobé tvorby neustálý, pokračující vývoj. A také značná dávka originality, kdy kromě oblíbených olejů využívá zvláštní technologii malby křídou do mokrého šepsu. Tím obraz dostává zvláštní měkké kontury a světlo. Divák nemusí být ani odborníkem, aby si nepovšiml určitého ovlivnění stylu velkými vzory. A tak zde, zvláště u zobrazování moře, ale i městských zákoutí, nalezneme stopy Jakuba Schikanedera, nebo, ponejvíce u lesních scenérií, patrný vliv Mařákův. Ale v žádném případě se nejedná o kopírování či snad plagiování, natolik si malíř svou původnost nenechává brát. Spíše je znát určité okouzlení… Zajímavá je i manýra občas nechat pokračovat obraz až do rámu, aby přechod z obrazu do prostředí, kde je zavěšen, byl co nejplynulejší.

Šestákovy obrazy mají ještě jednu důležitou vlastnost. Jsou takřka každému bez rozdílu sdílné, ač se přitom nikterak urputně nedrží reality. A i když se některé z nich mohou zdát i trochu zachmuřené, přesto z nich pronikavě vyzařuje láska. Láska ke kraji kolem Brd, k jeho, přírodě, pověstem, lidským sídlům i bližním.

 RNDr. Martin Lang

             

a jeho stručný životopis